Zvláštní doba

23. března 2018 v 6:00 | Libby |  Mohlo by vás zajímat

Přišlo mi e-mailem

Nastoupila jsem do tramvaje a posadila se proti staré
paní. Někdo se chtěl něco zeptat řidiče, ale ten je uzavřený
ve své kukani. Vzpomněla jsem si, jak dříve v tramvaji
sedával průvodčí. Mohlo se ho ptát na cestu, přestupy a
vůbec jenom s ním mluvit. Stará paní mi něco říkala.
Chtělo se jí povídat. Všimli jste si, jak staří lidé navazují
hovor? Většinou ale nemají s kým.

Mladá maminka vezla v kočárku holčičku. Holčička na
maminku mluvila, ale marně, ta ji neslyšela. Ve
sluchátkách, jak je teď u mladých lidí zvykem, jí duněla
muzika.

U lékaře jsem seděla blízko, ale on neměl čas se na mě
ani podívat. Sledoval o mně všechno v počítači. Proč by se
mě měl vyptávat, jak mi je, když mu všechno o mých
neduzích řekne počítač?

Z našeho domu vyšel pán. Asi tu bydlí, napadlo mě, ale
neznám ho, jako neznám další obyvatele domu. A zase
jsem si vzpomněla, jak navečer před naším domem
sedávala správcová paní Nováková. Zastavovala jsem se u
ní na kus slova. Pro mě to býval tenkrát pocit bezpečí
domova. Dnes nikde v ulicích nenajdete společenství lidí
jen tak si povídajících.

Za rohem měla obchod s potravinami paní Jirásková. Než
jsme nakoupili, ptala se nás, co děti, nemoci, a my jsme
věděli, že nás má ráda a že patří do našich životů. V
samoobsluhách nenajdeme většinou nikoho, kdo by nám
poradil. U pokladny zmatkujeme s nákupním vozíkem, se
zbožím na pásu a s mačkáním pinu. Těžko s námi může
unavená pokladní promluvit, nemá čas se na nás ani
podívat.

Doma jsem volala poruchy. Zlobil telefon. Po nekonečně
dlouhé době se ozval hlas jako ze záhrobí: "Co pro vás
můžu udělat?" Na tuhle otázku už jsem alergická. Slyším ji
při každém volání do všech institucí. "Zmáčkněte jedničku,
když…" radil hlas. "Zmáčkněte dvojku, když… Zmáčkněte
křížek, když…" "Když co", jsem v rychlosti nezaznamenala.
Zkusila jsem mačkat dle pokynu, abych se nakonec
dozvěděla, že protože nebylo nic stisknuto, spojení je
přerušeno.

"Co mám zmáčknout, aby lidi k sobě zase našli cestu?!"
křičela jsem do hluchého telefonu.
Vzpomínáte si, jak jsme v dětství sedávali s rodiči po
večeři u stolu a povídali? Dnes sedí rodiče u televize, děti
většinou taky, nebo spíš u počítače. Ztratili jsme se. Jestli
se nenajdeme, bude nám jednou všem těžko a smutno.

Zdroj:Internet

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Evina Evina | E-mail | 23. března 2018 v 6:41 | Reagovat

Nesu to dost těžce.Sice jsme se se sousedy nenavštěvovali,ale měli jsme v malém parčíku před domem lavičky(Udělali je dva muži z našich vchodů).Poseděli jsme,popovídali...Teď ani nepozdraví v domě,neznám ani jejich jména...
Ale Tobě přeji krásný den :-)

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 23. března 2018 v 7:09 | Reagovat

Už vím, že v městech a městysech je potřeba "lovit lidi" a zkusit dát se do řeči třeba s pejskaři, maminami na mateřské. Ono na dědině to není o moc lepší. Povídat si já s běžcem běžícím kolem nejde. Ale navázat hovor můžeme každý. Jde to - i v bytovém domě, ale impuls musí vyjít od nás samých. Pár slov snad ztratí každý, hlavně ty maminy, jsou většinou doma samy a dlouho ;-)

3 Alča Alča | 23. března 2018 v 8:14 | Reagovat

Je to téma opravdu k zamyšlení, připadá mi, že si každý žije ten svůj svět a okolí ho nezajímá ;-) Je smutné, když ale matku nezajímá její dítě a raději čučí do mobilu :-( taky pozoruji tento zvláštní styl života a vůbec se mi to nelíbí ;-) vidím to i u sebe v rodině, přijela na návštěvu 21letá vnučka a celou dobu nepustila mobil z ruky, při jídle ho měla před talířem, byli tady s ní i rodiče a vůbec jim to nepřišlo divný, asi jsou již zvyklí, ale já jsem se ozvala, byla jsem asi za babku semetryku, která tomu nerozumí, že oni musí být stále online 8-O

4 Jitka Jitka | Web | 23. března 2018 v 8:57 | Reagovat

Pravdivé a hodně smutné

5 Intuice Intuice | E-mail | Web | 23. března 2018 v 9:27 | Reagovat

Dobře napsáno. Je to tak. :-(

6 dáša dáša | 23. března 2018 v 13:30 | Reagovat

Svatá pravda, taky jsem ještě tu krásnou dobu kdysi zažila. Ale naštěstí naše městečko je malé, takže se tady známe a znají nás i prodavačky i doktoři, je to moc fajn.

7 Jaruna Jaruna | 23. března 2018 v 16:56 | Reagovat

Když vidím ty mladé ve vlaku a v autobusu,jak každý čučí do mobilu,místo toho,aby se spolu bavili,tak je mi z toho smutno. Teď je někde místo prodavačky samoobslužná pokladns,tam ale zásadně nechodím,mám radši živé bytosti.

8 mallina mallina | Web | 23. března 2018 v 18:25 | Reagovat

Velmi zajímavý příběh.

9 Mirka Mirka | E-mail | 23. března 2018 v 19:03 | Reagovat

Je to bohužel pravda, zrovna minulej tejden jsem si povídala s kamarádkou jak to bylo dříve fajn. Lidi byli pozornější, milejší ne jako dnes. :-(

10 signoraa signoraa | Web | 24. března 2018 v 15:13 | Reagovat

Bohužel pravdivé a navíc i smutné. Každý žije ve své anonymitě, nebo bublině a kontakty se vytrácejí.
Minulý týden jsme s mužem jeli do divadla. Seděli jsme vedle sebe v metru a mlčeli. Dobrá, jsme spolu 44 let a nač "mlátit prázdnou slámu"? Naučili jsme se vedle sebe hezky mlčet.
Místo mluvení jsem pozorovala lidi. Zaujal mě mladý pár, který vstoupil do vozu, dali si pusu a pak už jen sjížděli každý ten svůj mobil, aniž by se na sebe podívali. Jak mně najednou potěšilo, když se muž zeptal, na které stanici vystoupíme. Já už si totiž připadala, jako ten mladý pár. Jen mobily nám chyběly. :-)

11 Libby Libby | E-mail | Web | 26. března 2018 v 8:12 | Reagovat

[1]: Evi tak je to skoro všude a kde né to je vyjímka, je to smutné :-(

12 Libby Libby | E-mail | Web | 26. března 2018 v 8:22 | Reagovat

[2]: Kitty, tato doba se mi vůbec nelíbí, je to doba "skloněných hlav" /k mobilu/ :-( Chodí tu okolo jedna paní s retrívrem, pejsek je už starý sotva chodí, tak prohodíme pár slov o pejskovi :-)  Moc se do řeči s cizími lidmi sama nedávám, spíš čekám na impuls od nich ...

13 Libby Libby | E-mail | Web | 26. března 2018 v 8:33 | Reagovat

[3]:Alčo, jak já říkám, to "čumění" do mobilu přímo nesnáším a vnuci už to ví ... jeden takový maniak k nám jezdí, toho už nepředělám ... kdyby se na sebe podíval jinýma očima, ten by se divil :-)

14 Libby Libby | E-mail | Web | 26. března 2018 v 8:33 | Reagovat

[4]: Jituš, moc smutné :-(

15 Libby Libby | E-mail | Web | 26. března 2018 v 8:34 | Reagovat

[5]: Lotty, bohužel je to tak a nevěřím, že by se to někdy zlepšilo [:tired:]

16 Libby Libby | E-mail | Web | 26. března 2018 v 8:42 | Reagovat

[6]: Dáši, my jsme malá dědina, ale spoustu lidí tu neznám, hlavně lidi z bytovek. Přistěhovala se tu jedna paní a když se lidem představovala, že bydlí vedle a že doufá, že budou dobře vycházet, tak ji lidé brali jako blázna ... prý je jako z amerického filmu :-? Tak nevím, kdyby si jich nevšímala, tak by řekli, že je namyšlená ...

17 Libby Libby | E-mail | Web | 26. března 2018 v 8:44 | Reagovat

[7]: Jaruš v autobuse si toho všímám, všichni mladí skloněné hlavy :-(  Proboha, oni se už spolu vůbec nebaví? :-(

18 Libby Libby | E-mail | Web | 26. března 2018 v 8:45 | Reagovat

[8]: Taky mě zaujal :-)

19 Libby Libby | E-mail | Web | 26. března 2018 v 8:48 | Reagovat

[9]:Mirko, mám takové obavy, že ta doba, co o ní píšeš je nenávratně pryč :-(Byla bych moc ráda, kdyby tomu tak nebylo ... :-|

20 Libby Libby | E-mail | Web | 26. března 2018 v 8:51 | Reagovat

[10]: Ali po tolika letech je to mlčení už asi normální, mám to doma taky tak :-D Ale ty mladé nechápu, oni si snad berou mobil i do postele, a teď nemyslím jenom na spaní :-D  ;-)

21 MarijaKes MarijaKes | Web | 29. března 2018 v 7:42 | Reagovat

Je to velmi smutné a pravdivé. Třeba s tím, že neznáme lidi v domě jsem to slyšela už před 30 lety a nevěřila jsem tomu, že by se lidi neznali. Často jsem si připomínala jednotlivé partaje. Dneska opravdu nevím, potkám-li někoho u výtahu, do kterého patra jede, jestli je to návštěva, nebo obyvatel domu. Nejdřív se měnili obyvatelé garsonek, což je pochopitelné, šli do většího. Znala jsem i všechny děti a pak i jejich partnery, kdo s kým chodí.... :D
A osobní kontakty v rodinách jsou také na pováženou. Naštěstí to není všude, ale bude ještě hůř. Dříve jsem dostávala od dětí fotky, alespoň e-mailem, dneska už musím jít na FB, kde se nejdřív o mé rodině doví veřejnost a pak teprve já náhodou, protože na tuhle sešlost moc nechodím. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama